Feminizace chudoby - problematika samoživitelek v ČR

Problematikou samoživitelství se detailně zabýváme už několik let. Pomáháme samoživitelům prakticky skrze naše projekty, upozorňujeme na témata týkající se samoživitelů, a také rovnou hledáme řešení, která by umožnila zlepšení jejich situace. 

Výsledky tak nemáme jen oblasti konkrétní pomoci potřebným, ale i v mapování situace a spolupráce se státem a institucemi na systémovém zlepšování postavení a situace samoživitelů. 

Unikátní průzkum Women for Women:

Co znamená být sólomatkou v ČR?

Ve spolupráci s Idealisty jsme v roce 2015 realizovali velký průzkum Problematika sólomatek v České republice, který se zaměřoval jak na kvantitu, tak na kvalitu.

Unikátní průzkum byl poměrně rozsáhlý, vyzpovídal více než 400 respondentů. Z převážné většiny šlo o ženy, ale vzorek zahrnoval i jednu desetinu mužů. Na tento výzkum navázovali detailní kvalitativní hloubkové rozhovory. 

I když se výzkum prováděl v roce 2015, považujeme ho stále za vysoce relevantní, nejen v kvantifikaci výsledků, ale zejména jeho kvalitativní výstupy. 

Samoživitelky jakožto skupina v populaci s narůstajícím trendem

Rodiny s jedním rodičem představují v dnešní společnosti rostoucí realitu. Rodina tvořená jedním dospělým a nezletilými dětmi je v porovnání s rodinami se dvěma dospělými více zranitelná a vykazuje více slabostí úrovni ekonomické a sociální. Ženy pečující a vychovávající děti bez přítomnosti a pomoci otce dětí byly dříve a po poměrně dlouhou dobu ve společnosti považovány za objekty charitativní péče, obzvláště pokud se jednalo o ovdovělé ženy, nebo za známku pokleslé morálky a úpadku v případě mimomanželské plodnosti. Matky samoživitelky jsou populační skupinou, na kterou je vždy nahlíženo dle dobově, politického a společenského diskurzu o významu rodiny ve společnosti a přeměny tradičních hodnot. Především v současné době pokrývá veškerou ambivalenci týkající se přeměny rodiny. Matky samoživitelky jsou nositelkami ženské autonomie a rodičovské péče, ale také oběťmi feminizace chudoby a závislosti na patriarchálním modelu. Na skupinu matek samoživitelek je nahlíženo optikou převažujících politických a morálních názorů dané společnosti. Tímto směrem se pak bude ubírat i sociální politika daného státu se svými opatřeními.  

Fenomén svobodného rodičovství zaznamenal po roce 1989 vysokého nárůstu oproti letům v době normalizace, kdy počet dětí narozených mimo manželství, jakož i celkový počet neúplných rodin byl poměrně nízký. Rostoucí počet rodin samoživitelů není ale pouze odrazem porevolučního vývoje v České republice. Svobodné rodičovství je na vzestupu všude, včetně zemí Evropské Unie. Rodiny samoživitelů s nezletilými dětmi tvoří asi 19% domácností v EU. V převažující většině jsou hlavami těchto rodiny ženy. Pouze 15% rodin samoživitelů je tvořeno otcem a dětmi. Socioekonomický stav single otců je lepší než u svobodných matek. (Zdroj: The Rise of Single Motherhood in the EU: Analysis and Propositions.) Vzhledem k tomu, že situace na trhu práce je stále genderově nevyvážená a vstup svobodných matek na trh práce s vyhlídkou dosažení vyšší kariérní pozice značně problematický, čelí rodiny matek samoživitelek větším ekonomickým rizikům a jsou častěji ohroženy chudobou. Podmínky rodin matek samoživitelek nelze pro různorodost příčin jejich vzniku homogenizovat, obecně jsou ale těžší než podmínky rodiny se dvěma rodiči, to zejména pro obecný trend ve společnosti platového znevýhodňování žen, ekonomické náročnosti vedení domácnosti a zajištění potřeb členů rodiny z jednoho platu a komplikovaného procesu slaďování rodinného a pracovního života. I ve vyspělých zemích přetrvává proto značné riziko ohrožení chudobou rodin žen samoživitelek. Matky samoživitelky se musí přizpůsobit novým životním situacím, osvojit si nové dovednosti, přizpůsobit svůj životní režim nově vzniklým nárokům. Jejich životy jsou dány hledáním nové stability, což je proces, který většinou trvá dlouhodobě a mnohdy končí až osamostatněním dětí.  Tyto ženy jsou odkázány na pomoc širšího okolí (pomoc prarodičů, nebo příbuzných při zabezpečení, hlídání dětí), na vstřícnosti zaměstnavatelů např. ohledně možnosti upravení pracovní doby. Na úrovni státní politiky jsou však opatření vůči skupině matek samoživitelek zcela nedostačující, přičemž se tato skupina v populaci bezesporu potýká se ztíženými životními podmínkami a zvýšenými životními nároky. 

Situace v České republice

Česká republika zaznamenává proces ekonomicko-společenských změn daných uvolněním tradičních hodnot rodiny. Narůstá rozvodovost a počet nesezdaných párů. Přetrvávají společenské tlaky na genderové úlohy v rámci rodičovství, zároveň ale také na jedince narůstá tlak na vybudování vlastní kariéry, dosažení určitého profesního postavení. Rodičovství se proto odkládá. Biologicky jsou při odkládání rodičovství znevýhodněné ženy, což pro ně může znamenat značnou komplikaci při nalezení vhodného životního partnera. Mnoho žen si proto uzpůsobuje svůj žebříček hodnot a preferencí a oproti tradičnímu modelu upřednostňují mateřství před partnerstvím. Tyto společenské jevy nelze hodnotit moralisticky, ale jako důsledek probíhajících procesů a změn. Skupina matek samoživitelek se stává statisticky významnou a lze očekávat v tomto směru narůstající trend. Je proto třeba zmapovat jejich životní podmínky a na jejich potřeby nastavit opatření garantované státní sociální politikou. 

Statistické údaje ukazují dlouhodobý narůstající trend výskytu rodin s jedním dospělým a nezletilým dítětem, nebo více dětmi v České republice. V roce 2015 žilo v rodinách s jedním rodičem 488 tisíc dětí.  V roce 1995 tvořily rodiny s jedním rodičem 11.3 % ze všech rodin pečujících o nezletilé děti. V roce 2015 byly tyto rodiny zastoupeny již 18,2%.  (Dudová, R.: Postavení sólo rodičů v ČR.) Dle výzkumu Women for Women o.p.s. Problematika sólo matek v ČR vzrostla v České republice rozvodovost od roku 1975 do roku 2013 o 19 %. V Roce 2013 dosáhla rozvodovost 49 %. Stoupající rozvodovost především od 80. let dvacátého století se týká téměř všech zemí OECD a Česká republika se tu zařazuje mezi země s nejvyšší mírou rozvodovosti. Česká republika se řadí také na předních místech zemí OECD s nejnižší mírou porodnosti. V roce 1973 to bylo 182 000 dětí, v roce 2013 byl počet narozených dětí 107 000. U počtu narozených dětí stoupá počet dětí narozených mimo manželství. V roce 1910 se narodilo 9 % dětí mimo manželství, v roce 2012 to bylo již téměř polovina narozených dětí, zastoupena 43 %. 

V souvislosti s vysokou rozvodovostí a narůstajícím počtem dětí rodících se mimo manželství je zřejmé, že bude přibývat i počet neúplných rodin. V České republice představují domácnosti s jedním rodičem více než pětinu (22%) všech domácností. Česká republika tímto počtem převyšuje průměr zemí OECD, podle kterého tvoří neúplné domácnosti pečující o děti 15%. 

V převážné většině je hlavou neúplné rodiny, tedy pečující osobou v rodině s jedním rodičem žena.  Dle Women for Women se tvoří sólo rodiče matky 83% z celkového počtu sólo rodičů. 

Jak vzniká statut samoživitelky

Samoživitelkou se žena může stát pod vlivem životních okolností, ale i z vlastní vůle.  Vysoká rozvodovost má za následek nárůst rodin matek samoživitelek pečujících o nezletilé děti. Především v 80. a 90. letech byly děti po rozvodu mnohem častěji svěřovány do péče matky. Z rodiny ubyl jeden příjem a bylo stanoveno výživné. Pro ženu samoživitelku situace rozvodu znamenala ekonomický propad a větší nároky na slaďování pracovního a rodinného života zahrnujícího péči o děti a domácnost bez pomoci druhé dospělé osoby.  

Obdobný dopad na kvalitu života matky a jejích dětí má ovdovění ženy.  Historicky bylo ovdovění nejčastější příčinou samoživitelství. Dnes je statisticky spíše okrajové v porovnání počtů vzniku rodin žen samoživitelek v důsledku rozvodu, nebo mimomanželské plodnosti.

Přibývá více emancipovaných žen, které jsou ekonomicky soběstačné a více než partner jim chybí vlastní dítě, nebo vhodného partnera nenašly, přesto touží po mateřství. Vysoká mimomanželská plodnost je v současnosti statisticky nejvýznamnější příčinou získání statusu matky samoživitelky. Mimomanželská plodnost se může týkat žen, které žijí osaměle bez partnera, ale i žen, které žijí nesezdané v partnerském vztahu. 

Skupiny samoživitelek dle míry ohrožení životní stability

Skupinu matek samoživitelek nelze homogenizovat, jak naznačují příčiny vzniku takových rodin. Lze vysledovat okruhy obtíží charakterizující tyto typy domácností a životní styl matek samoživitelek. Problematika samoživitelství má ale také svůj individuální ráz. Výzkum Women for Women sledoval oblasti ohrožující životní stabilitu matek samoživitelek za pomocí demografických ukazatelů (věk, ekonomická aktivita, příjem, rodinný stav, počet dětí, vzdělání) i s ohledem na specifické zkušenosti a události v životě samoživitelek. Na základě získaných dat byla vytvořena typologie sólomatek podle míry ohrožení v jednotlivých oblastech životní stability:

  • Skupina ekonomicky a psychologicky ohrožených sólomatek tvoří 29% (72 000 osob) ze sledované skupiny. Vyznačuje se kritickou finanční situací spojenou s psychickými problémy. Ženy v této skupině dosahují převážně základního vzdělání. Je pro ně charakteristické špatné rodinné zázemí, často pocházejí z nefunkčních rodin. Mnohdy byly svědkyněmi, případně i oběťmi domácího násilí. Podpora od bývalého partnera, otce dítěte není. Pracovní situace těchto žen je obtížná. Vstup na trh práce je značně ztížený. Mnohdy je výdělečná činnost pouze dočasná. Příjem, ze kterého je třeba pokrýt potřeby rodiny je mnohdy velmi nízký (14% žen z této skupiny má příjem do 10 000 Kč). V extrémních případech nemožnost zabezpečit chod domácnosti a potřeby vlastní a dětí způsobuje, že se tyto ženy uchylují k trestné činnosti, nebo k využívání bez bankovních půjček. Kromě tíživých ekonomických podmínek jsou tyto matky ohroženy vysokou mírou stresu. Po psychické stránce jsou nedostatečně vybavené pro zvládání stresu a jejich sociální síť je z hlediska poskytnutí pomoci jakékoliv formy nefunkční.
  • Druhá skupina je ohrožena pouze v jedné oblasti. Skupina ekonomicky ohrožených sólomatek tvoří 28% (71 000 osob). Tyto sólomatky dosahují častěji středoškolského vzdělání. Jejich pracovní situace je stabilnější, nejsou tolik ohrožené nezaměstnaností jako první skupinu, avšak jejich příjem se vyčerpá pokrytím měsíčních výdajů na domácnost a zajištění obživy. Jejich příjmy nestačí na to, aby si odkládaly na finanční rezervy. Bojují tedy s nízkými výdělky, a nízkou flexibilitou pracovního úvazku. Jejich životní podmínky kladou velké nároky na slaďování rodinného a pracovního života. Mnohdy vyvíjejí spoustu strategií, jak nároky obou zvládnout. Vzhledem k tomu, že dosahují vyššího vzdělání a častěji pocházejí z fungujícího rodinného zázemí a též jejich sociální síť je širší, nepodléhají tolik vyčerpání stresem. Bývají psychicky odolnější a více si věří a spoléhají na své vlastní osobní zdroje. Oproti první skupině je jim také častěji poskytována z okruhu příbuzenstva, nebo známých a přátel pomoc ve formě hlídání dětí, poskytnutí obnošeného dětského šatstva, bez úrokové půjčky. Kromě nedostatku finančních rezerv se potýkají také s nedostatkem času pro vlastní seberealizaci. 
  • Třetí skupinou je skupina neohrožených sólomatek zastoupena 43 % (107 000 osob). Tyto ženy mají středoškolské, nebo vysokoškolské vzdělání a daří se jim dobře dosahovat životní stability, jsou samostatné a důvěřují ve své schopnosti. Nejsou ohroženy nezaměstnaností. Jejich příjmy jsou dostačující pro pokrytí měsíčních výdajů, úhradu zájmových činností dětí, zaplacení dovolené a odkládání finančních rezerv do budoucna. Nejsou zaskočené s neočekávanými finančními výdaji. Mají okolo sebe vybudovanou širokou a funkční sociální síť. Mohou se spolehnout na podporu příbuzných, přátel a známých i bývalých partnerů. 

Ohrožení chudobou

Z typologie vyplývá, že více než polovina matek samoživitelek se potýká s životní nestabilitou a je ohrožena v jedné, nebo více životních oblastí. Dle uvedeného výzkumu se jedná celkem o 143 000 žen pečujících o děti. 41% ze všech matek samoživitelek je ohroženo chudobou. 

Vývoj v České republice je v souladu s dalším nepříznivým jevem v celosvětovém žebříčku, a to s feminizací chudoby, kdy stále větší podíl obyvatel žijících v chudobě tvoří ženy s dětmi. V západních zemích se na tomto jevu podílí i samoživitelství týkající se žen. Česká republika patří mezi členskými státy OECD k zemím s nejnižší mírou chudoby, avšak největším rizikem výskytu chudoby u rodin s jedním dospělým a dětmi. V České republice je fenomén feminizace chudoby sycen problematickým vstupem a postavením na trhu práce matek samoživitelek a ekonomická nejistota plynoucí z nevyplácení výživného a uvíznutí ve splácení půjček.

Péče o dítě spočívá především na ženě. Stát matkám garantuje rodičovskou dovolenou a možnost péče o nemocné dítě. Tyto benefity znevýhodňují matku ale při vstupu na pracovní trh. Mezi zaměstnavateli přetrvávají stále diskriminační postoje vůči ženám matkám z obav jejich případných absencí spojených s mateřskými povinnostmi. Matky samoživitelky jsou při zabezpečení svých potřeb a potřeb svých dětí závislé na své výdělečné činnosti a pouze na svém platu. Pro jejich sociální statut svobodné matky, mnohdy spojený s nízkou kvalifikací, nebo pracovní zkušeností je získání práce obtížné. Mezi matkami samoživitelkami přetrvává nezaměstnanost a okrajové postavení na trhu práce. 

Životní situace matek samoživitelek a jejích dětí je také závislá na výši výživného a jeho pravidelném vyplácení. V průměru je výše výživného v České republice nízká a většina nákladů spojených se zaopatřením dítěte spočívá na rodiči, kterému je dítě svěřeno do péče, tedy nejčastěji matce. Pokud se o výši výživného nedohodnou rodiče, stanoví ho soud. Praxe ale ukazuje, že stanovení výživného je nejednotné a nepředvídatelné. Existují tabulky vydané Ministerstvem spravedlnosti o výši výživného, pro soudce ale nejsou závazné. Není dosud jednotně definováno, jak posuzovat materiální situaci rodičů. Pokud rodič, kterému bylo výživné stanoveno, výživné neplatí, je jeho vymáhání pro druhého rodiče velmi obtížné. Výsledkem je, že rodič, kterému je dítě svěřeno, se musí spolehnout na svůj vlastní příjem. Situace v České republice je v tomto směru velmi nepříznivá vůči matkám samoživitelkám. Nevyplacené výživné je prakticky nevymahatelné. Výzkum Women for Women zjistil, že 57% matek samoživitelek nevyplácí otec výživné na dítě/děti. 

Náročnost slaďování

Život matek samoživitelek klade větší nároky na slaďování pracovního a rodinného života, než je tomu tak u žen žijících v rodinách se dvěma dospělými a dětmi. Pro matky, které jsou samy na zajištění prostředků k obživě sebe a svých dětí, je pracovní příležitost a uplatnění zásadní. Nároky zaměstnavatelů jim ale často komplikují zajištění péče o děti. Výchova dětí zase komplikuje výkon povolání. Obtížné je například už jenom skloubení pracovní doby a provozní doby dětských zařízení (školky, družiny, jiná forma péči hlídání dětí). To klade nároky na flexibilitu pracovní doby, nebo upravení pracovní doby. Ženy se proto často uchylují k výběru zaměstnání, které mnohdy odpovídá i nižší kvalifikaci, ale umožňuje např. přizpůsobení pracovní doby. Toto opatření bývá spojeno s rezignací na vyšší výdělek i na možnost vlastní profesní seberealizace.

Podobně rozporuplná je také zaměstnání na zkrácený pracovní úvazek. Na jedné straně přínosem z hlediska času, který může matka věnovat dětem, na druhé straně je ale velmi nevýhodné z hlediska finančního ohodnocení. Matky samoživitelky, jejichž rodinná situace by byla lépe zvladatelná s pomocí částečného pracovního úvazku, této možnosti ve většině případů nevyužívají, protože by tak ohrozily sebe a své děti chudobou. Naopak jsou často nuceny ke svému zaměstnání ještě přibírat ještě jiné formy výdělečných činností (např. úklidy, nebo práce na doma večer apod.). Možnost zkráceného pracovního úvazku a pobírání zkráceného platu závisí na mnoha dalších faktorech. Je to např. výše a řádné vyplácení výživného, pomoc od příbuzných, nároky na dávky sociální pomoci, ale i od nákladů spojených s bydlením.

Proces slaďování je prozatím předmětem teoretických diskuzí. Matkám samoživitelkám se slaďování daří pouze za pomoci příbuzných, nebo širšího okruhu známých. Jsou odkázané samy na sebe při vyhledávání a vyvíjení vlastních strategií. Na úrovni státní sociální politiky prakticky doposud neexistují nástroje pomáhající slaďování pracovního a rodinného života matek samoživitelek, a to přestože statistické údaje ukazují nárůst počtu domácností matek samoživitelek a tento trend lze do budoucna stále očekávat.  Za poslední období po roce 1989 avšak nedošlo k posunu na poli sociální politiky, nebo legislativních opatření, které by měly významný vliv na možnosti slaďování rodinného a pracovního života žen, či přímo byly zacíleny na skupinu žen samoživitelek.

Sociální politika státu nedostatečně reflektuje situaci samoživitelek

Sociální politika sociálního státu by měla vést k zrovnoprávnění příležitostí k dosažení důstojného života a životních podmínek. Matky samoživitelky jsou právě takovou skupinou, která je ve své životní stabilitě ohrožena a jejich situace jakožto výchozí bod pro získání rovných příležitostí je v porovnání s rodiči žijícími v rodině se dvěma dospělými nevýhodně odchýlena od startovní čáry. Nástroje sociální politiky by měly vést ke garantování rovných šancí při vstupu na trh práce, možnosti práce na částečný úvazek, možnosti flexibilní pracovní doby, dostupnosti kolektivních zařízení pro děti (jesle, mateřská školka, družina). Pokud opatření tohoto typu chybí, pak lze hovořit o tom, že sociální politika není funkční z hlediska reagování na společenské změny a narůstající sociodemografické trendy.

Sociální politika není dána pouze vnějškově objektivně opatřeními a nástroji přicházejícími „shora“, tedy od státu. Jako politika obecně odráží mínění a veřejný názor. Sociální politika týkající se rodiny má reciproční vztah s postojovými tendencemi, hodnotovými systémy v širší společnosti. Je jimi utvářena, ale zároveň na ně také působí. To, že skupina matek samoživitelek zůstává na okraji zájmu sociální politiky, odráží zcela jistě také tendenci přehlížet potřeby těchto žen, ale i přetrvávající genderové vnímání rolí mužů a žen z hlediska fungování rodiny a péče o děti. Tradiční uspořádaní rodiny muž živitel, žena pečovatelka je při dnešním individualisticky pojatém vnímání základních lidských práv příliš neudržitelné. Ženy nemají mnohdy na výběr, pokud od nich manžel odejde a založí novou rodinu s novou partnerkou, nebo jsou donucené s dětmi odejít ze společné domácnosti a společného života pro domácí násilí, nebo např. riziku zadlužení rodiny. Dle tradičního vnímání genderového rozlišení rolí se od ženy, která se ocitla v životní situaci matky samoživitelky, očekává, že svou situaci vyřeší novým partnerským vztahem s novým mužem, novým živitelem rodiny. Tímto se od ženy stále očekává závislé postavení a statut svobodné matky je tímto poměrně problematický. Pro společnost je přijatelné, pokud je žena závislá na muži, obtížněji však přijímá, pokud žádá benefity od státu. 

Genderové rozlišení rolí v péči o děti bude přetrvávat. Biologická náročnost mateřství vytváří silnou vazbu mezi matkou a dítětem. Ženy bude vždy více inklinovat k péči o děti. Socioekonomické změny ve společnosti nutí ženy reagovat a přizpůsobit se tak, aby mohly realizovat své mateřství. Typ rodiny ve složení žena a dítě/děti bude potřeba podporovat, protože se stává statisticky významným rodinným uspořádáním a významně přispívající k porodnosti a péči o budoucí generace. 

Dopady na děti

V současné době ale zůstává faktem, že samoživitelky a jejich děti jsou častěji ohroženy chudobou a jejich kvalita života je dána možností matky sladit pracovní a rodinný život. Dopady na děti jsou značné. Již zmíněná ohroženost chudobou v praxi často znamená jak nižší úroveň materiálních podmínek (zahrnující ošacení, zajištění školních pomůcek, kvalitních potravin atd.), tak i prohloubení sociální izolace dítěte od jeho vrstevníků. Tyto děti se nezúčastňují školních výletů, škol v přírodě, nenavštěvují zájmové kroužky. 

Naléhavost slaďování pracovního a rodinného života má také své dopady v životě dětí. Ukrácen je i jejich čas strávený s matkou. Většinu dne tráví matka v práci a mimopracovní čas je mnohdy obětován domácím pracím. Na společné zážitky matky s dětmi času mnoho nezbývá. Děti jsou často ponechány samy sobě při trávení volného času i přípravě do školy. Tyto děti častěji trpí emoční deprivací, jsou ohroženy sociální izolací a školním neúspěchem. 

Současné nároky trhu práce jsou pro matku samoživitelku obtížně slučitelné s nároky rodinného života. Navzdory společenským změnám a trendům stát prozatím nevytvořil nástroje veřejné politiky, ani legislativních opatření, které by významně přispěly k dosažení rovnováhy mezi pracovním a rodinným životem. Proces slaďování je prozatím předmětem teoretických diskuzí. 

Nedostatečnost současných opatření sociální poitiky

Český sociální systém doposud neposkytuje podpory významnějšího charakteru, které by zásadně mohly příznivě ovlivnit kvalitu života matek samoživitelek a jejich dětí. Z legislativních opatření v České republice se k samoživitelkám vyjadřuje zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce. Hovoří ve vztahu k osamělým rodičům v souvislosti s přeložením a služební cestou, konkrétně, že zaměstnaný sólo rodič s dítětem do 15 let, smí být vyslán na pracovní cestu mimo obvod svého pracoviště, bydliště, pouze s jeho souhlasem. A zaměstnavatel ho může přeložit jen na jeho žádost. Umožňuje také osamělým rodičům zkrácenou, nebo upravenou pracovní dobu. Požádá-li zaměstnankyně nebo zaměstnanec pečující o dítě mladší než 15 let o kratší pracovní dobu nebo jinou vhodnou úpravu stanovené týdenní pracovní doby, je zaměstnavatel povinen vyhovět žádosti, nebrání-li tomu vážné provozní důvody. Toto ustanovení však obsahuje problematickou podmínku „vážných provozních důvodů“, které mohou bránit tomu, aby byla pracovní doba zkrácena. Tento termín není nikde blíže vysvětlen a dává zaměstnavatelům poměrně širokou možnost, jak se z povinnosti pracovní dobu zkrátit vymluvit. Za vážné provozní důvody lze označit dosti široké vymezení důvodů, které zkrácení úvazku mohou bránit a je na zaměstnavatelích jak budou argumentovat, pokud se rozhodnou žádosti zaměstnance pečujícího o dítě nevyhovět. 

V roce 2006 vstoupil v platnost zákon č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění. Tento zákon přináší samoživitelům tu výhodu, že podpůrčí doba u ošetřovného činí nejdéle 16 kalendářních dnů, jde-li o osamělého zaměstnance. Výše ošetřovného za kalendářní den stále činí 60 % denního vyměřovacího základu.

V roce 2007 ale došlo ke zrušení prodloužené mateřské dovolené a s ní spojené peněžité pomoci v případě samoživitelek. Prodloužená rodičovská dovolená se poskytuje pouze matkám samoživitelkám v případě porodu dvou a více dětí. 

V reakci na zmapované podmínky a potřeby samoživitelek navrhuje Women for Women o.p.s. tato systémová řešení: 

  • Zrovnoprávnění mužů a žen na pracovním trhu. Přetrvává kariérové a platové znevýhodnění žen oproti mužům na trhu práce. Ženy mají v porovnání s muži nižší platové ohodnocení, jejich přístup k vyšším kariérním, nebo vedoucím postům je ztížený ve prospěch mužů. Přetrvávající diskriminační tendence na pracovním trhu mají o to větší dopad na matky samoživitelky, pro které je jejich plat základním pilířem pro zajištění životních potřeb sebe, svých dětí a chodu domácností. 
  • Změna systému institucionálního zajištění péče o děti předškolního věku (mateřské školky). V České republice je nedostatek míst pro děti v mateřských školkách. Pro mnohé matky je obtížné dítě do mateřské školky umístit. Provozní doba mateřských školek je nastavena tak, že je pro většinu zaměstnaných matek obtížné vyzvedávat děti před jejím ukončením. 
  • Změna systému vyplácení alimentů. Vyplácení výživného není v České republice státem garantováno a vymáhání nevyplaceného výživného je příliš komplikované. Řešením by mohl být model, ve kterém nevyplacené výživné vyplácí matce stát a následně je výživné státem vymáháno od neplatiče výživného. Zodpovědnost za výživné pro dítě by tak převzal stát, což by výrazně napomohlo životní stabilitě matky samoživitelky. 
  • Kontrola nad půjčkami. Nevyplácení výživného nutí matku samoživitelku k zadlužování. Na úhradu výdajů si půjčuje, často od nebankovních institucí, které poskytnou půjčku rychle, avšak s velkým úrokem. Při splácení takových půjček se samoživitelky ocitají v dluhové pasti.  Po rozpadu manželství jsou často ženy ohroženy půjčkou vzniklou během společného soužití s partnerem. Ženy jsou ohroženy tím, že v současné době není vyžadován souhlas obou partnerů při poskytování půjčky. Na ženu tak po rozvodu přechází povinnost splácet dluh, o jehož existenci ani neměla mnohdy tušení. Tuto situaci je třeba řešit změnou legislativy, ale i tlakem na poskytovatele půjček, aby byl při každém poskytování úvěru vyžadován souhlas obou partnerů. 

Závěr

Na závěr lze říci, že situace matek samoživitelek není něčím, za co „by si ženy mohly samy“. Nárůst počtu matek samoživitelek je vyústěním společenskoekonomických změn, které na ženu kladou vysoké nároky, jak dostat pracovním a kariérním nárokům a zároveň naplnit mateřské poslání. Z hlediska individuální svobody není ale třeba pohlížet na tento jev negativně. Naopak, s potřebou seberealizace jde ruku v ruce i potřeba prožívání lásky, intimity, důvěrných osobních vztahů. Tyto potřeby jsou stavěné nad naplnění sociálních závazků.   

Řešením situace matky samoživitelky nespočívá v odvrácení rozvodu, nebo rozpadu partnerského vztahu. Řešení nespočívá ani v najití nového možného partnera. Muži i ženy mají mít právo odejít z citově nenaplněného, nebo jinak nefunkčního vztahu. Nárůst svobody pro jednotlivce je třeba jako společenský pokrok. Ženy v západním světě jsou dnes rovnocennými právními subjekty s muži. Neměly by být nijak diskriminovány svým sociálním statusem ani ve společenském vnímání, ani při pracovním uplatnění. Doposud však zůstávají matky samoživitelky v České republice ohroženy chudobou a vysokou mírou stresu při pokusech o slaďování pracovního a rodinného života. 

Článek čerpá z těchto zdrojů: 

Dudová,R.: Postavení sólo rodičů v ČR. Koncepce a realizace sociální a rodinné politiky v ČR se zaměřením na péči o seniory i o děti.  Alternativa 50+, Praha, 2016. 

Nývlt,O.: Ženy v rodinných domácnostech s dětmi a jejich postavení na trhu práce v kontextu vývoje po roce 1989. Demografie, 2016, 58: 197-212

Hasmanová Marvánková, J.: Matky samoživitelky a jejich situace v České republice. Sandwichová generace – kombinování práce a péče o závislé členy rodiny (děti a seniory). Gender Studies, o. p. s., 2011. Dostupné na: http://genderstudies.cz/download/samozivitelky_sendwichova.pdf

Heine, S.: The Rise of Single Motherhood in the EU: Analysis and Propositions. Euroean Policy Brief. March 2016, No 42. Dostupné na http://aei.pitt.edu/74547/1/42.pdf